Úvod

 

...........jak to všechno začalo.  

Mým fenečkám mopsinkám přibývaly roky a stále častěji mi dávaly najevo, že místo procházek se mnou, by se už raději vyvalovaly v klídku doma na gauči. Co naplat, musela jsem procházky přizpůsobit jejich věku a chození venku zkrátit.

Mě ale začaly dlouhé procházky chybět, a proto se mi v hlavě začaly honit myšlenky, že si pořídím další fenečku, kamarádku a parťačku.


Po delším zvažování všech pro a proti, padla volba na zlatého retrívra. Svého rozhodnutí jsem nikdy, ani jedinou minutu svého života nelitovala a ani na okamžik jsem nelitovala toho, že po mnoha hodinách strávených na internetu procházením CHS zlatého retrívra a výběrem štěňátka, padla volba právě na Funny. Nejroztomilejší holčičku, se zlatým kožíškem a s červenou šňůrkou kolem krku, z CHS Od Gallasů.


Byla to láska na první pohled.

Když jsem si 31. srpna 2008 vezla tu krásnou, zlatou chlupatou kuličku domů, věděla jsem, že se o ni budu starat jak nejlíp budu umět, a že ji budu milovat, jak nejvíc to půjde. Ale že to bude taková velká láska, že mi pro ni nebude zatěžko udělat naprosto nic a pořád mi to ještě přijde málo, to jsem netušila.

Mopsindy přijaly novou kamarádku, která je záhy přerostla, moc hezky a Funnynka si během chvíle získala srdce celé rodiny.

Než jsme si ji pořídili, přehrávala jsem si v hlavě různé katastrofické scénáře, jaké mohou s všetečným štěňátkem nastat, včetně stržení záclon, okousání bot a rozcupování čehokoliv a kladla jsem si otázku, jestli ji i přesto všechno chci. Vždycky byla jednoznačná odpověď " ANO".

Nic takového se ale nestalo, Funnynka byla od malička moc hodná holčička, která doma nezničila vůbec nic.

Jejím příchodem se mi opravdu změnil život. Začala jsem jí věnovat skoro veškerý svůj volný čas. Můj čas se rozdělil na chození do práce a na lítání s Funčou po polích, loukách a lesích. Funče vděčím za to, že jsem poznala báječné lidičky, přátele, které bych jinak nikdy nepoznala. Vděčím jí za to, že jsem poznala místa, která bych bez ní nikdy nenavštívila a taky za to, že mě donutí za každého počasí protáhnout tělo a vyrazit do přírody.

Spousty známých mě od pořizování velkého psa zrazovalo, ( vždyť nemáme zahradu ) ale i přesto, že bydlíme ve městě, na sídlišti, dokonce v paneláku a bytě 2+1, jsem přesvědčená, že si to s Funny opravdu užíváme, a že nedostatkem pohybu opravdu netrpí a já se snažím, aby měla pestrý život a stále nové zážitky. Moje největší štěstí je, ji vidět šťastnou a spokojenou.

Moje témata hovoru se také hodně zúžila, omezila se převážně na povídání o Funnynce, mopsindách a o našich jiných psích kamarádech. Vydržela bych o nich povídat hodiny. Tímto děkuji všem "nepejskařům", kteří to se mnou vydrželi.

Hned v raném věku jsme s Funčou vyrazily na nedaleký cvičák, abych ji naučila základům poslušnosti a hlavně, abych se já naučila jak ji mám všechno učit. Snad se nám to aspoň trochu povedlo. Kromě toho jsme poznávaly nové kamarády, pejsky se svými páníčky.

Dovolenou bez Funči jsem si vůbec nedovedla představit, Dozvěděla jsem se o výcvikových táborech s retrívry, pro které jsem se hned nadchla a rozhodla jsem se jet na první tábor do Albeře v červnu 2010.

Byl to trochu "skok do neznáma", nikoho jsem tam neznala a byla jsem zvědavá, jak tam bude vše probíhat. Tábor předčil veškerá moje očekávání. V Albeři si Funnynka nadělila ke svým 2. narozeninám složení zkoušek OVVR, za což velkou měrou děkuji naší úžasné výcvikářce Zdeničce Šrenkové, které jsem vděčná za její trpělivost a hezký přístup.

Poznaly jsme tam spoustu bezvadných a stejně "postižených" lidiček a prožily krásný týden se spoustou zážitků

Za rok jsme jely do Albeře znovu, už ne do neznáma, čekali tam na nás kamarádi, na které jsme se těšily a celý rok jsme s nimi byly v kontaktu.

Dne 10.7. 2012 jsme společně splnily podmínky uchovnění a z Funnynky se stala chovná fenka.

Dne 13.8.2012 ČMKU zanesla do registru chovatelských stanic psů všech plemen v ČR naši CHS VELVET MEADOWS.

 

 

 

 
TOPlist